Většina obyvatel si toho všímá hlavně v oblasti sportu, kdy fotbal i hokej jsou na nejhorší úrovni ve své historii. Bohužel ani úroveň školství nebo zdravotnictví není zrovna na vzestupu a životní úroveň také není právě oslňující.
I téma tohoto článku mě utvrdilo v pocitu, že Česká republika už nemá světu co nabídnout. Pochybuji, že kdyby se před lety někdo zeptal Vladimíra Remka, koho by si tipl na svého nástupce, asi jen stěží by to byla i sebevíc slavná kreslená postavička z večerníčku.
Dokonce i věhlasné české pivo nebo hokej, v němž jsme vládli na přelomu tisíciletí, ztratily mnoho ze svého lesku a i občané pociťují, že je něco špatně, a nechtějí se smířit s tím, že už nepatříme mezi elitu.
Nemyslím, že tato situace byla způsobena jednou příčinou, kterou když odstraníme, vše se opět zlepší. Byla to mnohaletá souhra okolností, často drobností, které jsme přehlíželi. Rád bych byl optimista, ale vzhledem k velikosti naší země a k rychlosti, se kterou se rozvíjejí země sousední, příliš nevěřím v lepší časy. To však neznamená, že zanevřu na svou rodnou zemi a odejdu někam za lepším. Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Myslím, že jsem mohl dopadnout i hůř.
O autorovi| Petr Voráček, Gymnázium Soběslav
